(Hi)storky
Uvíznete-li
Zrovna jsem se chystala zmáčknout tlačítko našeho poschodí, když do výtahu vtrhli tři rozjaření sousedé. Než jsem stačila upozornit na nosnost výtahu, zmáčkl jeden z nich číslo pět s tím, že nás to přece uveze.Uvezlo, ale asi jenom jeden metr a pak se výtah zablokoval. Pánové se snažili opakovaným poskakováním výtah uvést znovu do pohybu, leč marně. Pomalu je začala opouštět bujará nálada. Jandouš nevěřícně...
Už by mělo ale pršat!
„Tak to už jste dneska třetí,“ řekla mi sekretářka, když jsem si od ní přišla vypůjčit skleničky. Ani jsem se nemusela ptát, kteří byli ti dva přede mnou. Halašta a Vokatá. „Ale o besedníky jsem se přece vždycky starala já,“ pravila jsem. „To víte, každý se chce na Vaculíkovi trochu zviditelnit.“Jistě, ale že jsou tak aktivní až teď. Mohli přece besedu zařizovat od samého začátku. Letošní komunikace s organizátory festivalu...
Na Hanácké svatbě I
„Já žádný chleba nechci,“ volala jsem na tchyni, když začala krájet bochník a salám, „jdu přece na svatbu.“ „ Jak chceš,“ odpověděla tchyně, jídlo schovala a víc se o můj žaludek nestarala. Asi věděla víc než já. Když jsme totiž přišli do svatebního domu, tedy vlastně bytu, čekal nás tam čistý stůl, na kterém stála jediná láhev Hanácké vodky a malý tácek s cukrovím. ...
Kam s ní?
Svých cest za scrabblem využívám poměrně často také ke zdvořilostním návštěvám svých příbuzných, u kterých při této příležitosti přespávám. Jedu-li do Prahy nebo Kladna, pravidelně zneužívám pohostinnosti tetičky Maríny. Je to téměř sedmdesátiletá dáma, dvojnásobná vdova, bývalá učitelka a velmi pragmatická žena, která má, stejně jako já, vždycky velmi dobrý přehled...
Když to jinak nejde
Pily jsme. Pily jsme červené a pily jsme ho hodně. Pily jsme, protože jinak to nešlo. Růžena proto, aby mohla vyprávět. A já proto, abych mohla poslouchat. Bylo to vyprávění velmi dlouhé a truchlivé. Probíraly jsme totiž tragický osud jejích nedávno zemřelých rodičů. A vína v demižonu ubývalo.Aniž jsme si toho která všimly, venku se zešeřilo. Tak to bych asi měla vyrazit. K rodičům to nemám sice daleko, ale než vyšlapu ty dva kopce, co mám po...
Dobrá žena ještě žije
Cesty do Náchoda jsem začala litovat ihned poté, co jsem vystoupila z vlaku. Čtyři a půl hodiny. Takové zpoždění jsem nasbírala s Českými drahami, a to jsem schválně vyrazila s velkým časovým předstihem, abych se v klidu zorientovala a našla jak místo ubytování, tak místo konání turnaje. Zima, nevlídno, mapa města pro mě moc vysoko a navíc neosvětlená, nikde nikdo, o taxíku ani nemluvě. Takže jsem přesně tam, kde jsem být nechtěla. Sama v...
Podivný tým
Podivný tým„Je přítulná, zvláště vhodná pro rodiny s dětmi. Ráda se venčí, i když se někdy zatoulá.“ To není upoutávka na pořad ČT Chcete mě, ale úvodní pasáž profilu šéfredaktorky televize Emurfilm Petry Krmelové uveřejněného na webových stránkách televizní stanice. Dále se ještě internetový čtenář dozví, že na svých toulkách krajem vždy něco vyčenichá, a když se...
Zlínské dezinformační centrum
O potřebě rozvoje cestovního ruchu ve Zlíně mluví již mnoho let téměř všichni regionální politici. Jak to ale v praxi udělat, v tom již tak jasno nemají. Zatím jezdí pouze davy úředníků na školení, stáže, veletrhy, semináře, ale výsledek v podstatě žádný. Potřeba zvýšení cestovního ruchu byla možná důvodem ke zřízení nového infocentra na radnici. Činnost, kterou dříve vedle svého...
Mám ráda travesti show
Babičtí mně, já dceři, dcera učitelce, učitelka Pejlovi, Pejla Petrákovi. Touto cestou putovaly scrabblové hodiny, které pravděpodobně vinou velkých emocí hráčů nepřežily celoškolský turnaj.Můj kamarád Vlasťa Petrák totiž slíbil, že se na ně podívá. Akorát mě nenapadlo, že ještě nikdy v životě neviděl tak samozřejmou věc, jakou jsou scrabblové hodiny a že tudíž ani neví, jak fungují a k čemu slouží. Kdyby vzal moji žádost...
